Vyrazili jsme na výlet do Afriky.

Plán cesty

Návštěva Polokwane, aklimatizace.

Pak se vydáme směr východ na nejsevernější výběžek Dračích hor, kde je možný track Blyde River Canyon, což by měla být středně náročná stezka na 3 dni se 2 přespáními. Orientační info na … jak je organizované přespání zjistím, ale předpokládám, že tam bude nějaký přístřešek pro přespání ve spacáku. Za vstup se platí nějaká částka (údajně 130 Randů x 2,5=Kč) takže by tam něco mělo být. Samořezně to bude zívačka pro toho, kdo čeká zasněžená ledovcová pole a již nabrousil cepín, nicméně tato varianta je nejbližší možný track do hor a navíc přímo ve směru na další atrakci: Krugerův park.

Krugerův park je sice provařená turistická atrakce, ale my využijeme nestandardní nabídky mých přátel, kteří tam mají svůj rekreační objekt, který nám půjčí. Zjistím kolik je tam postelí, ale 10 určitě ne, tak se budeme muset nějak rozdělit. Je tam kuchyňka, takže někde v supermarketu nakoupíme zásoby a budeme vařit – čili klasická česká varianta. Spaní venku není z pochopitelných důvodů možné (snad jen pro milovníky silných erotických zážitků může být olíznutí velkou kočkou zajímavé).

Pak můžeme pokračovat dále na východ a vstoupit na území Mozambiku, což je nejbližší pobřeží Indického oceánu s pěknými písečnými plážemi, černými kráskami a jinými dary moře. Budeme si muset udělat víza (asi v Berlíně, ale to ještě zjistím). Jedná se o oblast kolem hlavního města (Maputo).

Celá cesta se dá zvládnout za 12dní, ale musíme si pohnout, protože vzdálenosti jsou velké, cesty nejsou špatné (v JAR, Mozambik je horší), ale tímto směrem není dálnice, takže počítejme průměrnou přesunovou rychlost 70km/h. Počítám, že bychom si půjčili nějaká levná auta (např. indická TATA, což je kategorie jako u nás Dacia), ale to ještě prověřím, jen nevím, jestli bude dostatek dobrovolníků na řízení na druhé straně než u nás, já osobně za to nesednu, stačí mi to z pozice spolujezdce, takže snad v Mozabiku.

Časový plán – nástřel:

• Den 1: odlet z Prahy (? Prověřím možnost cestovat jako skupina)
• Den 2: přílet do JNB ráno, půjčení aut, cesta do PTG, ubytování a odpočinek
• Den 3: aklimatizace + 1. Časová rezerva (jste v Africe!)
• Den 4: přesun směr Blyde Ri. Canyon a nástup na track
• Den 5: track
• Den 6: track, ukončení a přesun do Krugerova parku
• Den 7: Kruger
• Den 8: Kruger
• Den 9: přesun Maputo
• Den 10: koupání
• Den 11: celý den přesun na základnu PTG
• Den 12: 2. Časová rezerva
• Den 13: přesun do JNB a večer odlet
• Den 14: přílet do vlasti, večerní bohoslužba že jsme přežili

Postřehy z cesty

Zajímavosti co mi utkvěli z cesty:

• Na první pohled podle silnic, nablýskaných aut, zbožím přeplněných nákupních center, JAR připomíná spíš západní Evropu než Afriku
• Nejlepší místní pivo je “Casle”.
• V JARu se lidi nedělí na černé, bílé, žluté, atd … ale na bohaté a černé.
• Bohatí po setmění musí být schovaný za plotem, takže zatímco přes den všichni jezdí po silnicích +- podle pravidel, tak jakmile se začne smrákat, bohatí znervózní a jedou jako o život.
• Po setmění vám nikdo neotevře, tedy my měli objednaný hostel a museli jsme je každých 30 minut masírovat telefonem, že už se blížíme.
• Všude vás upozorňují jak se krade, ale nám se nic neztratilo … když jsme měli nechat auta s bagaží 3 dny někde stat tak nam automaticky nabidly že je nam zamknou do dvora,….
• Cedule na plotě s nápisem “ARMED RESPONSE” je tam naprosto běžná záležitost. Nicméně po dobu výletu jsem snad neviděl jedinou pistoli, třeba ani dopravní policisté ji neměli u sebe když hlídali u dálnice.
• Pušky měli akorát  strážci parku, kteří jeli na kole, zatímco všichni turisté jezdili kolem v autech a nesměli vylézat ven.
• Několikrát se nám stalo, že jsme do setmění nestihli dorazit na místo učení včas a tankovat po 20:00 na pumpě plné lidí je docela nepříjemný zážitek, i když ne že by po nás šli, prostě jsme byli za exoty, asi tak jako kdyby u nás přišel japonský zájezd na vesnickou tancovačku … No a když jel Immo nakoupit 20 piv do místní černé hospody měli ho tam za zjevení, nicméně pivo dones, ujmu na zdraví žádnou, snad jen ty trenýrky …
• S většinou lidí co jsme si povídali, tak na mě působili jako příjemný, otevřený, dychtivý po tom co se děje ve světě, ale byli svázaný těma svýma pravidlama (a strachem) a bylo vidět, že to mají všude daleko (Evropa, USA, …) a že svět se na ně pořád dívá skrz prsty kvůli apartheidu. I když podle toho co za problémy mají (korupce, zločinnost, politiky) jsme na tom +- stejně. Byli jsme tam 3 měsíce pře MS ve fotbale a všichni měli strach, že ještě nejsou dostavený stadiony, že to bude velká ostuda …, jelikož to píšu s velkým zpožděním, tak vím že oni to dostavit stihli, na rozdíl od nás když se stavěla hala pro MS v hokeji :-)
• Mají tam cedule POZOR HROCH

Pozn: Vůbec jsme se nezastavovali ve velkých městech, z Johannesburgu znám pouze letiště a půjčovnu aut  …